Neradostné vyhlídky

Ty prázdniny utekly nějak moc rychle. Asi to bude tím, že jsem jejich většinu trávila v Egyptě, kde to bylo naprosto úžasné. O to horší byl ale návrat do naší zasněžené domoviny. Hned u východu z letiště jsem si myslela, že se po**** zimou, a rychle naskočila do auta.

V Egyptě bylo něco kolem 25 stupňů, a když nefoukal vítr, hrozně to pálilo. A
přivezla jsem si šíšu - naprosto skvělá věcička, a takhle pěknou tady neseženete. Samozřejmě jsme si jako správní turisti (někdo ty Egypťany živit musí, že :)) nakoupili papyrus, tabák a kdovíco ještě.

Taky jsme jeli na den do Káhiry, což byl naprosto suprovní zážitek. Viděli jsme pyramidy v Gíze, Sfingu a protlačili jsme se i do Káhirského muzea (fakt bych vám nepřála tu turistickou tlačenici, co se tam vytvořila u vchodu).

A samozřejmě jsem si tam udělala kamarády. 8) S Abdulem (to byl číšník v hotelové restauraci) byla fakt sranda, zvlášť to jeho věčné Why?

"Do you speak Arabian?"
"No, I don't."
"Why?"
"And you speak Czech?"
"Of course. Jak se mašž? Dobže?"

Pak ještě Karim (to jméno si prý vybral sám, ale oficiálně je něco od M :D). A toho jsem byla "best friend". Mluvili jsme spolu tak dvakrát. :D

Tak teď ještě pár fotek:

Na té poslední, ten skřítek, to je Abdul :D (A sestřin přítel)

Zítra do ústavu. Ještě nemám vůbec nic připraveného, nejsem naučená. A co s tím budu dělat? Asi nic, jako vždycky. ;)

Ještě taková perlička na závěr - wall ke knize The Host (doporučuji přečíst).